O knize: 2019 / Publikace nabízená čtenáři je věnována bohatým a bohatým dějiny pravoslavných církví jihovýchodní Evropy v období mezi dvěma světovými válkami. Tyto roky se staly zlomovými v historii řady místních pravoslavných církví na Balkánském poloostrově. Konstantinopolský patriarchát ztratil všechny své diecéze v Malé Asii, ale dokázal přežít a dokonce zvýšit svůj vliv v pravoslavném světě; Srbská a rumunská církev získala status patriarchátu a výrazně rozšířila svá území; vznikla nová autokefální pravoslavná církev – albánská. Řada místních církví přitom uplatňovala nejen duchovní, ale i politický vliv, který výrazně ovlivňoval situaci ve svých zemích (Jugoslávie, Rumunsko, Řecko atd.). V meziválečné situaci zaujímaly významné místo vztahy pravoslavných církví jihovýchodní Evropy s církví ruskou, kterým je v práci věnována zvláštní pozornost. V některých zemích sehrála ruská emigrace velmi důležitou roli ve vývoji církevního života (Jugoslávie, Bulharsko, Československo, Maďarsko). Monografie vychází z bohatých archivních pramenů, zejména materiálů z bulharských, srbských, řeckých, německých, amerických, ruských a dalších archivů. Kniha je určena historikům, duchovním a všem zájemcům o dějiny křesťanství. Publikační rozvržení uloženo ve formátu PDF A4.